Týranie Olgy Hepnarové rodinou a spoločnosťou

Obsah

Týranie v predškolskom veku

"Na předškolní věk si dobře vzpomínám a mohu říci, že již v té době jsem byla doma u svých rodičů nešťastná. Proto je také charakterizuji jako bezcitné lidi. Krutě jsem byla ale tělesně trestána nejen jimi, hlavně otcem, ale také oběma babičkami, tedy z otcovy i matčiny strany. Všichni tehdy dospělí členové naší rodiny se ke mně chovali tak, jako kdyby mne někde sebrali jako nalezené dítě. I moje starší sestra se ke mně stavěla negativně, spíš tedy nepřátelsky. Už tehdy započalo to, co pak pokračovalo natolik, že zmrzačili mou duši." uviedla Olga Hepnarová vo výpovedi. [1]

Nenávidená rodičmi

"Dokážete popsat, jaký byl v době dětství váš vztah k rodičům?" opýtal sa vyšetrovateľ.

"Nevěděla jsem, co si o nich mám myslet a jestli mne vůbec mají rádi. Já z nich především měla strach. Nedávali mi najevo příchylnost, nemazlili se se mnou, nikdy si mne neposadili na klín – aspoň si na to nevzpomínám." odpovedala Olga Hepnarová.

"Ničím vám rodiče neudělali radost?" opýtal sa vyšetrovateľ.

"Možná ano, ale nevzpomínám si na konkrétní příklad." odpovedala Olga Hepnarová.

"Mrzelo vás, že se s vámi nemazlí?" opýtal sa vyšetrovateľ.

"Snad ani ne, nebyla jsem na to od nich zvyklá, spíš mi bylo líto, že mne bijí." odpovedala Olga Hepnarová. [1]

Vzájomné konflitky medzi rodičmi

"Jak jste vnímala vzájemný vztah vašich rodičů?" opýtal sa vyšetrovateľ "Jako odstrašující příklad pro život. Proto mne nikdy ani nenapadlo, že bych se třeba v budoucnu mohla vdát. Byl to špatný vztah, chtěli se rozvést, stále o tom mluvili, ale nikdy to neudělali. Měli různé spory, třeba i o majetek zděděný po příbuzných, který nebyl společný. Také se hádali třeba o jídlo, protože matka vařila moc fádně. odpovedala Olga Hepnarová. [1]

Zlé zachádzanie od matky

"Otec byl prchlivý, ale matka ho k zlosti dost často vyprovokovala svým přezíravým chováním, které uplatňovala vůči celé rodině. Chtěla dokonce i nade mnou a nad sestrou získat vrch jako žena, soupeřit s námi."

"Čím se to podle vás projevovalo?" opýtal sa vyšetrovateľ

"Myslím, že nás záměrně špatně oblékala a nechtěla nám pořídit nic, co by nám výrazně slušelo." odpovedala Olga Hepnarová.

"Jak nyní vnímáte svou matku?" opýtal sa vyšetrovateľ''

"Je v tom chlad." odpovedala Olga Hepnarová.

"A otce?" opýtal sa vyšetrovateľ''

"Jak se mám dívat na člověka, který mne vždy nenáviděl a dával to při každé příležitosti najevo?!" odpovedala Olga Hepnarová. [1]

Narušený vzťah so staršou sestrou

"Mívala jste na ni (na sestru. pozn editora) vztek?" opýtal sa vyšetrovateľ.

"Často." odpovedala Olga Hepnarová.

"Co byste jí byla nejraději udělala?" opýtal sa vyšetrovateľ. '' "Nejraději bych ji pořádně zbila – ale to tak, aby neměla v rodičích ochranu a stály jsme proti sobě jako člověk proti člověku."'' odpovedala Olga Hepnarová.

"Měla jste v sobě vůči sestře nějaké agresívní fantazie?" opýtal sa vyšetrovateľ.

"O ničem takovém nevím. Párkrát jsem jí natloukla, protože jsem se časem naučila prát… to je vše." odpovedala Olga Hepnarová. [1]

Vystupňované týranie po nástupe do školy

"Změnilo se něco vaším nástupem do školy?" opýtal sa vyšetrovateľ. "Změnilo se k horšímu. Do základní školy v Praze 1, na Uhelném trhu, jsem začala chodit normálně v šesti letech, učila jsem se velmi dobře, ale doma se stupňovalo ponižování a hlavně tělesné tresty. Občas to bylo zejména u otce i zcela bezdůvodné, ani ne tedy jako trest „za něco“, ale prostě bití pro bití, protože on se prostě rozčílil a potřeboval se na někom vyřádit. O nic lepší to nebylo ani ve škole a moje sestra se mne nikdy nezastala, ale naopak říkala, že se za mne stydí. Můj prospěch se tím, že se ke mně rodina, spolužáci, učitelé i lidé na ulici chovali negativisticky, začala zhruba kolem sedmé třídy zhoršovat, protože jsem se cítila jako kus kamene, se kterým si kdekdo pohazuje, učení mne přestalo bavit a začala jsem do školy chodit jen silou vůle. Byla to každodenní hrůza, doslova hrůza! Doma i všude kolem." uviedla Olga Hepnarová. [1]

Typický deň v detstve

"Můžete popsat konkrétněji, v čem jste cítila každodenní příkoří?" opýtal sa vyšetrovateľ.

"Už jen ty přezdívky! Ve škole mi říkali Dračice, protože jsem se musela prát, abych ubránila svá práva. Nazývali mne i Spící pannou, protože jsem měla takovou zvláštní chůzi, jako kdybych při tom spala. Také jsem nechodila dobře oblečena, což byla vina matky, která na to u mne ani u mé sestry nedbala… Popíši vám klasický den mého tehdejšího života. Ráno jsem vstávala již se strachem, co zase během toho dne zažiji a co kdo proti mně bude mít. Začala jsem být nervozní, a proto jsem i špatně snídala. Pak jsem šla do školy, strašně nerada a s obavami, které se vždy vyplnily. Zase se něco stalo a celá třída i s učitelkou či učitelem se mi vysmívali. A když jsem to nějak protrpěla, odpoledne jsem mívala soukromé hodiny, třeba klavír nebo němčinu, a i tam jsem chodila nerada, protože jsem na ulici i v tramvaji potkávala spoustu nepříjemných lidí, kteří byli stejného charakteru, jako ti doma či ve škole. Třeba cestou z hodiny klavíru mne náhodný protijdoucí kluk náhle kopl mezi nohy. Nebo v tramvaji jsem ledabyle ukázala průvodčímu legitimaci a on se na mne rozeřval, že jsem princeznička a abych mu tu legitimaci ráčila ukázat pořádně. A doma…? Měla jsem například v puse žvýkačku a otce i tahle maličkost strašně rozčílila a byla z toho hrozná scéna, kdy mne někdy i zbil. Takže doma jsem měla klid jen ve chvílích, kdy jsem spala. Tohle všechno je jen náhodný příklad, takhle se to odehrávalo každý den. Vše vyvrcholilo tím, že mne v sedmé třídě proti mé vůli a navzdory mým námitkám přeřadili." uviedla Olga Hepnarová.

"Jak přeřadili? Kam?" opýtal sa vyšetrovateľ.

"Do jiné třídy v téže škole. Jenže tam to bylo ještě horší. Byla jsem pro ně nová, tedy cizí – a vše pro mne začínalo a zoufale pokračovalo znovu." odpovedala Olga Hepnarová. [1]

Uprednostňovanie sestry

"K vaší sestře se chovali jinak?" opýtal sa vyšetrovateľ.

"Zásadně jinak." odpovedala Olga Hepnarová.

"S ní se mazlili?" opýtal sa vyšetrovateľ.

"Ne, to asi také ne, ale stranili jí. Když mezi námi něco hlučného vzniklo, otec se vřítil do místnosti, nezajímal se o to, co a jak se stalo, ale rovnou mne povalil na zem a začal do mne řezat. Takhle se to odbývalo snad už od mých čtyř let a pak i dál." odpovedala Olga Hepnarová.

"Jaký byl mezi vámi a sestrou vztah?" opýtal sa vyšetrovateľ.

"Jaký by mohl být, když vám tohle popisuji? Byl to vztah nepřátelský." odpovedala Olga Hepnarová.

"Oboustranně?" opýtal sa vyšetrovateľ.

"Myslím, že ano. Byla o dva roky starší a tím, že jsem se narodila, ukrátila jsem její panství. Nevražila na mne. Třeba si mne prostě nevšímala, jako bych byla vzduch, nechtěla se mnou nikam chodit, žalovala na mne a možná měla i radost, když mne bili." odpovedala Olga Hepnarová. [1]

Šikanovanie spolužiakmi

"Kluci i holky vyciťovali, že se jich bojím. A poznala jsem, že právě tohle z nich dokáže udělat bestie. Bili mne, ponižovali, většina učitelů je v tom podporovala, stávala jsem se ve třídě takovým Židem. Čímsi jsem je provokovala, neuměla jsem se přizpůsobit. Dávali mi přezdívky, pokřikovali na mne, smáli se mi. Byla jsem v té době hubená a měla jsem shrbená záda, což bylo pro ně důvodem k výsměchu." uviedla Olga Hepnarová vo výpovedi [1]
"Po 13 let vyrůstám v pařátech tzv. dobré rodiny. Jsem bita a týrána – hračka dospělých a oběť školních dětí (a navždy už outsider mezi vrstevníky). Mám přezdívky: DRAČICE, MUMIE, TARZAN, NALOMENÝ ANDĚL, KAMENNÝ KVÍTEK, SPÍCÍ PANNA a podobně. Moji trapiči jsou nemilosrdní. Jsem zrůdný člen stáda a černá ovce rodiny. Pokud má paměť sahá, jsem osamělá." napísala Olga Hepnarová v dopise. [1]

Pokus o samovraždu v 13-tich rokoch

Vo veku 13 rokov sa Olga Hepnarová pokúsila o samovraždu: ... také jsem se v té době pokusila vzít si život. Spolykala jsem doma dvě tuby nějakých prášků, lehla jsem si na gauč a čekala na smrt. Tak mne tam nalezla moje sestra Eva a zachránila mi život, i když o tom, jak to probíhalo, nic nevím, protože jsem byla v bezvědomí. Převezli mne do Nemocnice Pod Petřínem a vypumpovali mi žaludek. Byla jsem sestře i lékařům docela vděčná, tehdy mi ještě na životě trochu záleželo, jenže pak následovaly mnohem nepříjemnější věci. Vyptávali se mne na věci, na které jsem se styděla odpovídat, a tak jsem raději řekla, že jsem ty prášky chtěla jen ochutnat a že jsem tím nemyslela nic vážného. Pravdou však je, že jsem tenkrát chtěla umřít a že to byl pokus o sebevraždu. Moje matka o tom musela vědět, ale asi se za celou věc styděla a nechtěla ji přiznat. Kdykoli jsem se později o svém sebevražedném pokusu zmínila, brala to na lehkou váhu a jednou se mi dokonce vysmála do očí a řekla, že na sebevraždu musí mít člověk pevnou vůli, což prý já rozhodně nemám. (vyšetrovací spis) [1]

Šikanovanie náhodnými ľuďmi

V detstve:
"(...) odpoledne jsem mívala soukromé hodiny, třeba klavír nebo němčinu, a i tam jsem chodila nerada, protože jsem na ulici i v tramvaji potkávala spoustu nepříjemných lidí, kteří byli stejného charakteru, jako ti doma či ve škole. Třeba cestou z hodiny klavíru mne náhodný protijdoucí kluk náhle kopl mezi nohy. Nebo v tramvaji jsem ledabyle ukázala průvodčímu legitimaci a on se na mne rozeřval, že jsem princeznička a abych mu tu legitimaci ráčila ukázat pořádně." uviedla Olga Hepnarová vo výpovedi. [1]

V dospelosti:

"Po čase jsem šel do nemocnice a nemohl se Olze věnovat. Olga mě o návštěvách během mého pobytu v nemocnici vyprávěla, že nemůže už dál, že jí několik prodavačů z obchodů v přízemí penzionu sprostě nadávalo do děvek, krav a kurev a že se zkrátka lidem nelíbí, ačkoliv jim neudělala nic zlého." uviedol Miroslav David vo svedeckej výpovedi. [2]

Šikanovanie v zamestnaní

Knihársky podnik (prvé zamestnanie)

Olga Hepnarová musela odísť z prvého zamestnania: "V té dílně mezi sebou mluvili hlavně německy a byl to rodinný podnik. Vedoucí, jeho žena i dcera drželi spolu proti mně. Trvám na tom, že mne vedoucí chtěl během posledního dne mého tamního zaměstnání udeřit a jenom jeho žena, která se zřejmě bála, že by z toho mohly být problémy, mu strhla ruku stranou." povedala Olga Hepnarová.

"To bylo ale až na konci. Co předtím? Bylo to přece vaše první místo. Snažila jste se překonat překážky a vydržet tam?" opýtal sa vyšetrovateľ.

"Snažila, ale nešlo to. Ta situace byla pro mne prostě neúnosná. A to dokonce u Veřejných služeb v Chebu ani nedodrželi vůči mně dohodu co do výše slíbeného platu. Proto jsem odešla." povedala Olga Hepnarová. [1]

Zamestnanie u pôšt a telekomunikácií

"(...) poté jsem se přihlásila o zaměstnání u pošt a telekomunikací, což zase naopak bylo nejhorší, co mne mohlo potkat." povedala Olga Hepnarová.

"Proč nejhorší? V čem?" opýtal sa vyšetrovateľ.

"Prostě nejhorší. Je možné, že nebýt školy a tohoto odpudivého pracoviště, nikdy bych možná nespáchala žádný větší trestný čin. Když jsem začala pracovat u Městského dopravního závodu spojů jako řidička, zjistila jsem, že to není to samé, jako být řidičem, tedy mužským. Naneštěstí jsem hned první den zavinila malou dopravní nehodu, což bylo důvodem k mému přeřazení do skladu pneumatik, kam jinak dávali jen životní ztroskotance a lidi přicházející z výkonu trestu, až později mne po přezkoušení znovu pustili na vůz a přidělili mi auto někdy k výběru schránek, jindy k jízdě s inkasistkami. Ale to už se mnozí mí tehdejší spoluzaměstnanci postarali o mé dlouhodobé, všeobecné a čím dál silnější a nesnesitelnější zesměšnění a poplivání… uspořádali vůči mně později i jakýsi bojkot, a to všechno hrozně zákeřně, za mými zády a nikdy ne tváří v tvář." povedala Olga Hepnarová. [1]

Referencie

  1. ↑ 1,1 1,2 1,3 1,4 1,5 1,6 1,7 1,8 1,9 1,10 1,11 1,12 1,13 1,14 CÍLEK, Roman. Oprátka za osm mrtvých. Praha: MarieTum, 2014. ISBN 978-80-905165-6-4.
  2. ↑ Olga Hepnarová 30.6.1951 - 12.3.1975 - Jiná zjištění II. - Miroslav D.. Olga Hepnarová 30.6.1951 - 12.3.1975. Copyright © 2022 Pantharei.eStránky.cz [cit. 15.09.2022]. Dostupné online

Externé odkazy

2023 - 2025, hepnarova.wiki
Obsah webu je určený k voľnému použitiu a nie je chránený autorským právom (ak sa v obsahu zachovajú referencie na prevzaté časti z iných zdrojov). Kopírovanie je odporúčané.