Terorizmus

Terorizmus je definovaný ^[1] ako násilná akcia za politickým účelom.

Terorizmus je veľmi starý jav, zrejme existuje odkedy existuje ľudská spoločnosť. V priebehu času vznikli teoretické práce o tomto jave, buď podporujúce alebo kritické. Hepnarizmus k terorizmu takisto zaujíma svoj postoj.

Príklady a kritika

Hnutie národníkov v Ruskej ríši

Nepochopenie potreby masovej podpory zdola

S rozvojem kapitalismu v 19. storočí v Rusku se dělnická třída stávala mohutnou pokrokovou silou, způsobiliou k organisovanému mohutnou pokrokovou silou, způsobiliou k organisovanému revolučnímu boji. Avšak narodnici vedoucí úlohu dělnické třídy nechápali. Ruští narodnici se mylně domnívali, že hlavní revoluční silou není dělnická třída, nýbrž rolnictvo, že moc cara a statkářů je možno svrhnout pouhými selskými „rebeliemi". Neznali dělnickou třídu a nechápali, že bez svazku s dělnickou třídou a bez jejího vedení rolníci sami nebudou s to zvítězit nad carismem a statkáři. Nechápali, že dělnická třída je nejrevolučnější a nejpokrokovější třídou společnosti.^[2]

Narodnici se zprvu snažili podnítit rolnictvo k boji proti carské vládě. S tímto úmyslem revoluční mladá inteligence, jež si navlekla rolnické haleny, šla na vesnici — „mezi lid" (rusky „v narod"), jak se tehdy říkalo. Odtud název „narodnici". Rolnictvo však s nimi nešlo, neboť narodnici ani rolníky řádně neznali a nerozuměli jim. Většina narodniků byla pozatýkána policií. Narodnici se pak rozhodli pokračovat v boji proti carské samovládě jen vlastními silami, bez lidu (bez masovej podpory, bez zázemia - pozn. editora), což vedlo k ještě závažnějším chybám.^[2]

Nepremyslený obrat k terorizmu

Narodnická tajná organisace „Narodnaja volja" (Svoboda lidu) začala připravovat atentát na cara. 1. března 1881 se narodovolcům podařilo vrženou pumou zabít cara Alexandra II. Lidu se tím však nijak nepomohlo. Vraždami jednotlivců nebylo možné svrhnout carskou samovládu, nebylo možné vyhladit statkářskou třídu. Na místo zabitého cara nastoupil jiný, Alexander III., za kterého se dělníkům a rolníkům žilo ještě hůře.^[2]

Narodnici bojovali proti carismu jednotlivými atentáty a individuálním terorem; tato metoda byla pochybená a pro revoluci škodlivá. Politika individuálního teroru vyplývala z nesprávné narodnické theorie aktivních „hrdinů“ a pasivního „davu“, očekávajícího od „hrdinů“ veliké činy. Podle této nesprávné theorie dělají dějiny jedině vynikající jetnotlivci, kdežto masa, lid, třída, „dav“, jak se pohrdlivě vyjadřovali narodničtí publicisté, není schopen promyšlených akcí a může jen jit slepě za „hrdiny“ . Proto narodnici upustili od masové revoluční práce mezi rolnictvem a dělnickkou třídou a přešli k individuálnímu teroru. Narodnici přiměli Stěpana Chalturina, jednoho z největších revolucionářů oné doby, aby upustil od organisování revolučního dělnického spolku a plně se věnoval teroristické činnosti.^[2]

Narodnici odvraceli pozornost pracujícího lidu od boje proti třídě utiskovatelů vraždami jednotlivých představitelů této třídy, pro revoluci bezúčelnými. Brzdili rozvoj revoluční iniciativy a aktivity dělnické třídy a rolictva.^[2]

Narodnici ztěžovali dělnické třídě, aby pochopila svou vůdčí úlohu v revoluci, a zdržovali vytvoření samostatné strany dělnické třídy.^[2]

Zánik a agónia

Ačkoliv carská vláda tajnou organisaci narodniků zničila, narodnické názory se ještě dlouho udržovaly mezi revolučně smýšlející inteligencí. Zbylí narodnici se úporně vzpírali šíření marxismu v Rusku a překáželi organisování dělnické třídy.^[2]

Proto mohl marxismus v Rusku vyrůst a zesílit jedině v boji proti narodnictví.^[2]

Chybné názory

Skupina „Osvobození práce“ zahájila boj proti mylným názorům narodniků a objasňovala, jakou škodu přináší dělnickému hnutí jejich učení a jejich metody boje.^[2]

Ve spisech napsaných proti narodnikům Plechanov dokázal, že názory narodniků, třebaže si říkají socialisté, nemají nic společného s vědeckým socialismem.^[2]

Plechanov první zkritisoval mylné názory narodniků s marxistického hlediska. Potíraje účinně jejich ideje, rozvinul zároveň skvělou obhajobu marxistických idejí.^[2]

V čem náležely hlavní mylné názory narodniků, které Plechanov drtivě ztepal?^[2]

Za prvé, narodnici tvrdili, že kapitalismus v Rusku je zjevem „náhodným“, že se kapitalismus v Rusku nebude rozvíjet, že tudíž nebude růst a sílit ani proletariát.^[2]

Za druhé, narodnici nepokládali dělnickou třídu za pokrokovou třídou v revoluci. Blouznili o dosažení socialismu bez proletariátu. Měli za to, že hlavní revolučné silou je rolnictvo, vedené inteligenci, a rolnická občina, v niž spatřovali zárodek a základ isocialismu.^[2]

Za třetí, narodnici měli mylný a škodlivý názor na celý průběh dějin lidstva. Neznali a nechápali zákony hospodářského a politického vývoje společnosti. Byli po této stránce naprosto zaostalí. Podle jejich názoru dějiny dělají nikoli třídy a nikoli třídní boj, nýbrž jedině význační jednotlivci — „hrdinové", za nimiž jde slepě masa, „dav“, lid, třídy.^[2]

Plechanov, bojuje proti narodnikům a demaskuje je, napsal řadu marxistických spisů, z kterých se učili a vzdělávali marxisté V Rusku. Plechanovova díla „Socialismus a politický boj", „Naše rozpory", „K problému vývoje monistického pojetí dějin" připravila půdu pro vítězství marxismu Rusku.^[2]

Ve svých spisech Nyložil Plechanov základní problémy marxismu. Neobyčejně veliký význam měla jeho kniha „K problému vývoje monistického pojetí dějin", která vyšla r. 1895. Lenin připomínal, že z této knihy se „vzdělala celá generace ruských marxistů" (Lenin, Spisy, 3. ruské vydání, sv. XIV, str. 347).^[2]

Ve spisech proti narodnikům Plechanov dokázal, že je nesmyslné klást otázku tak, jak ji kladli narodnici: Musí se v Rusku rozvíjet kapitalismus nebo ne? Jde o to, pravil Plechanov, dokazuje své tvrzení fakty, že Rusko na dráhu kapitalistického vývoje už vstoupilo a že není síly, která by je mohla této cesty svést.^[2]

Úkolem revolucionářů nebylo zadržet rozvoj kapitalismu v Rusku — to by se jim stejně nepodařilo. Úkol revolucionářů záležel tom, aby se opřeli o mocnou revoluční sílu, plozenou rozvojem kapitalismu — o dělnickou třídu, aby ji třídně uvědomovali, organisovali a pomohli jí vytvořit vlastní dělnickou stranu.^[2]

Zhrnutie chýb národníkov

Plechanov propracoval a zdůvodnil stanovisko marxistického materialismu. Ve shodě s marxistickým materialismem dokazoval, že vývoj společnosti je konec konců určován nikoli tužbami a ideami vynikajících osobností, nýbrž vývojem hmotných podmínek existence společnosti, změnami způsobů výroby hmotných statků, nezbytných pro existenci společnosti změnami ve vzájemném poměru tříd při výrobě hmotných statků, bojem tříd o funkci a místo ve výrobě a v distribuci hmotných statků. Společensko-hospodářské postavení lidí není určováno ideami, nýbrž ideje lidí jsou určovány jejich společensko-hospodářským postavením. Vynikající osobnosti se mohou stát bezvýznamnými, příčí-li se jejich ideje a tužby hospodářskému vývoji společnosti, příčí-li se požadavkům progresivní třídy, a naopak — vynikající lidé se mohou stát opravdu vynikajícími osobnostmi, vyjadřují-li jejich ideje a snahy správně potřeby hospodářského vývoje společnosti, požadavky pokrokové třídy.^[2]

„Proti tvrzení narodniků, že masa je dav, že jedině hrdinové dělají dějiny a činí z davu lid, marxisté uváděli: hrdinové nedělají dějiny, nýbrž dějiny dělají hrdiny, tedy — hrdinové nevytvářejí lid, nýbrž lid vytváří hrdiny a je hybnou silou dějin. Hrdinové, vynikající osobnosti, mohou hrát významnou úlohu v životě společnosti jedině tehdy, dovedou-li správně pochopit podmínky vývoje společnosti, dovedou-li pochopit, jak je lze změnit k lepšímu. Hrdinové, vynikající osobnosti se mohou octnout v postavení směšných a nikomu nepotřebných ztroskotanců, nedovedou-li správně pochopit podmínky vývoje společnosti a začnou-li prosazovat své nápady proti historickým potřebám společnosti, domnívajíce se, že jsou „tvůrci“ dějin.^[2]

Právě k takovým „hrdinům-ztroskotancům“ patřili narodnici.^[2]

Hnutie národooslobodzovacej írskej politickej strany Fenian (19. storočie)

V 60. letech 19. storočia začalo v Irsku silné hnutí pro odtržení od Anglie a vytvořeni republiky. Vznikla politická strana "fenianů". Feniani byli irští buržoasní nacionalisté. Tajné oddíly fenianů měly zelený prapor nezávislého Irska. Ale vedeni tohoto hnutí se dostalo do rukou katolických kněží a advokátů z Irské buržoasie. Hnuti mělo spiklenecký ráz a zvolilo si nesprávnou cestu teroristických činů. Marx měl vřelé pochopeni pro bol irského národa, ale ostře odsuzoval teroristickou politiku vedeni fenianů, která přinesla irskému národu velké škody. Hnutí fenianů šlo po nesprávné cestě a utrpělo porážku. Jeho vůdci byli popraveni. ^[3]

Hepnarizmus a terorizmus

Ideológia hepnarizmu v súčasnej dejinnej epoche terorizmus nepodporuje. Komplexný pohľad na túto problematiku popisuje poučka legálny hepnarizmus.

Referencie

1. ↑ Terrorism | English meaning. Cambridge Dictionary. Online: https://dictionary.cambridge.org/dictionary/english/terrorism
2. ↑ ^{2,1 2,2 2,3 2,4 2,5 2,6 2,7 2,8 2,9 2,10 2,11 2,12 2,13 2,14 2,15 2,16 2,17 2,18 2,19 2,20 2,21 2,22} POSPELOV, Petr Nikolajevič. Dějiny VKS(b): marxismus-leninismus v praxi. Ke studiu klasiků marxismu-leninismu. Praha: Svoboda, 1951.
3. ↑ Dějiny třídních bojů v epoše kapitalismu. 1. díl, Od nizozemské a anglické buržoasní revoluce k Pařížské komuně. Socialistická věda. Brno: Rovnost, 1950.

Externé odkazy

• Írska politická strana Fenian (anglická Wikipedia)