Osobnosť Olgy Hepnarové

Obsah

Trauma spôsobená týraním

Olga Hepnarová byla ve zdejší léčebně hospitalizována nejprve od 23. března 1965 do 27. června 1965, podruhé od 12. září 1965 do 3. července 1966. V obou případech byly důvodem jejího přijetí poruchy neurotického rázu v pubertě u disharmonicky se vyvíjející osobnosti. stálo v správe z Detskej psychiatrickej liečebne v Opařanech.[1]

Strach z ľudí

- Olga Hepnarová o svojom strachu

Výpoveď Olgy Hepnarové do spisu:

"U mne byl odmalička problém třeba v tom, že jsem se usmívala a tím přiváděla lidi do rozpaků. I teď to někdy dělám, ale pouze ze zvyku, nic tím nechci vyjádřit. Ale vždycky to mé usmívání bylo trochu z nejistoty a rozpaků, protože jsem v zásadě stydlivá." [1]
"Kluci i holky vyciťovali, že se jich bojím. A poznala jsem, že právě tohle z nich dokáže udělat bestie. Bili mne, ponižovali, většina učitelů je v tom podporovala, (...)" [1]

- Posudok zo zamestnania

Stávaly se takové případy, že Hepnarová při zajišťování materiálu pro drobné opravy u garážmistra dokázala celé minuty stát nemluvná na místě a službukonající garážmistr nedokázal zjistit, co vlastně pro opravu potřebuje. uvádzal posudok zo zamestnania.[1]

- Psychologické vyšetrenie

Psychologické vyšetrenie: Zprvu odpovídá jednoslabičně nebo vůbec ne, hledí do země… Asi po hodině se rozhovoří, citový kontakt však chy... Sdílnost se v průběhu šetření stále stupňuje.[1]

- Miroslav David o jej strachu z ľudí

Svedecká výpoveď [2] Miroslava Davida do spisu:

"V této době jsem Olgu Hepnarovou poznal. Šel jsem z pracoviště na opravě libeňského mostu na svačinu do blízké hospody a uviděl jsem děvče drobné postavy s ofinkou zastřiženou „na kluka“, jak do samosběrného vozu, které jezdí po pražských ulicích, nabírá u hydrantu vodu. Pod nějakou záminkou jsem tam zašel a snažil se zavést s děvčetem hovor. Vypadalo ustaraně a klopilo oči k zemi. Zeptal jsem se: "Slečno, vy se zlobíte?" a zasmál jsem se. Zahlédl jsem, že můj smích děvče z nějakého, mně neznámého důvodu, bolí a omlouval se. Děvče tiše odpovědělo: "To nic, nezlobím se, to já tak koukám vždycky." Představil jsem se, a když se děvče zpříma podívalo, doslova mně uhranuly krásné tmavé oči. Ale byla v nich nějaká bolest. A byl to jen okamžik, neboť děvče oči opět sklopilo a s nějakými obavami, jako dítě, které něco provedlo a neznalo východisko, odešlo spěšně a beze slova do kabiny vozu. Za chvíli se vrátilo a přineslo dvě vyklepané cigarety. "Nemáte zápalky?" Viděl jsem, že to děvče je energických rysů, ačkoliv se zdálo velmi plaché. Všiml jsem si také, že to děvče není nějaká tuctová zjemnělá pražská slečinka, ale hrdé a přirozené děvče, které však něco trápí a touží po dobrém slově a přátelství, avšak velmi se bojí navázat nějaké kontakty. Další den jsem se dověděl, že se jmenuje Olga a že bydlí v chatě v Olešku, kde je moc hezky, blízko k Vltavě a asi hodinu cesty k Sázavě. Má to však i své nevýhody, v zimě musí nosit naftu do kamen 4 km pěšky a kanystry táhnout až na vrcholek kopce nad Vltavou. Přiznala se, že je sama a z těchto důvodů je jí v poslední době zle. Navrhl jsem Olze, aby se přestěhovala do penzionu v Praze 10, Malešicích, kde také bydlím a poradil jí, aby se ohledně toho informovala na podniku. Neslibovali jsme si přátelství, ale oba jsme viděli, že bychom si mohli rozumět. Jak jsem však již uvedl, Olga se z nějakých důvodů bála navázat hovory a dá se říci, že naše dohoda byla spíše mluvená očima, taková nonverbální. Teprve později jsem pochopil, že se Olga nestraní mne, ale lidí okolo, že je psychicky úplně na dně. Snažil jsem se jí pomoci, neboť jsem ji měl velmi rád. Později sama řekla: "Když jsem byla v Olešku a už si nevěděla rady, ležela jsem (zvláště v sobotu a neděli) oblečená na válendě, nic mě nebavilo, nemohla jsem, kouřila jsem cigarety jednu za druhou a plivala na podlahu a koukala do stropu." To bylo koncem listopadu 1972. Na jaře, v únoru 1973, se Olga přestěhovala do penzionu OPBH v Malešicích. Nevyhledala mne však, neboť trpěla fobií ve styku s lidmi a tenkrát ani mně příliš nevěřila. Když jsem s ní mluvil koncem listopadu 1972, řekl jsem jí, že je v penzionu dobrá parta, že bude mít několik dobrých kamarádů a kamarádek a kdyby měla nějaké potíže, než se v penzionu zařídí a já nebyl doma, aby se u těchto mých přátel ozvala, že jí jistě pomohou."

Osamelosť

"Na venkově jste se tedy cítila líp?" opýtal sa vyšetrovateľ.

"O něco. Chodila jsem do lesa, jezdila na kole." povedala Olga Hepnarová.

"Sama?" opýtal sa vyšetrovateľ.

"Ano, vždycky a všude sama." povedala Olga Hepnarová. [1]

Fyzické prejavy traumy

"Můžete popsat konkrétněji, v čem jste cítila každodenní příkoří?" opýtal sa vyšetrovateľ. "Ráno jsem vstávala již se strachem, co zase během toho dne zažiji a co kdo proti mně bude mít. Začala jsem být nervozní, a proto jsem i špatně snídala. (...)" odpovedala Olga Hepnarová. [1]

---

Lekárske správy z detstva dokladujú poruchy spánku a časté ranné zvracanie. [3]

Gender

"Míváte při onanii nějaké představy?" opýtal sa vyšetrovateľ. "Ano. Skoro vždy v těch představách vystupuji jako muž. Jako kdybych nebyla ráda v ženské roli. Stává se mi, že se v těch představách jaksi rozdvojuji. Jsem současně aktérem i pozorovatelem." odpovedala Olga Hepnarová. [1]

---

"Když jednu dobu dojížděla z chaty do Prahy za zaměstnáním a vracela se nazpět až hodně pozdě, bez obav šla sama v noci tři čtvrtě hodiny lesem, což by od nás z vesnice nedokázala snad žádná jiná ženská." povedal obyvateľ Oleška o Olge Hepnarové.[1]

Inteligencia

Vynikajúci školský prospech v detstve

Než sa týranie Olgy Hepnarové vystupňovalo, mala vynikajúci školský prospech. Olga Hepnarová bola zo pôvodne premiantkou triedy a je známe, že doučovala spolužiačku matematiku.[4]

Vynikajúci školský prospech po odchode z rodiny

"Nikdo jiný vám v Opařanech nepomohl?" opýtal sa vyšetrovateľ. "Učitelé a učitelky tam měli větší trpělivost, dodělala jsem tedy při druhém pobytu v Opařanech devátou třídu a tím i celou povinnou školu, a dokonce s vyznamenáním, což nevím, jak bych zvládla jinde." odpovedala Olga Hepnarová. [1]

Vysoká inteligencia zistená vyšetrením

Psychologické vyšetrenie: Při použití souboru Wechsler-Bellevue výsledek, který by byl dostatečný pro studium na gymnáziu...[1]

Znalecký posudok z oblasti psychológie: Intelekt obviněné je v pásmu mírného až zjevného nadprůměru; inteligenční kvocient obviněné 119 (průměrně okolo 100)...[1]

Psychický stav

Negatívna rodinná anamnéza

"(...) nic nevím o tom, že by se přímo v naší rodině nebo mezi vzdálenějšími předky vyskytovaly zátěže psychiatrického druhu." uviedla [1] sestra Eva Hepnarová vo svojej svedeckej výpovedi.

Olga Hepnarová o sebe

Olga Hepnarová si vo väzení písala moták: (Jsem) zdravá, ničím zjevným nápadná, mám dvě ruce a dvě nohy tak jako vy, mluvím česky, mám bílou pleť. Vaše nenávist ke mně byla iracionální. Máte možnost ohánět se psychopatií nebo podobnou veteší, ale pro informovaného člověka to není směrodatné. Já tvrdím, že jsem víceméně normální tak, jako každý homo sapiens. [1]

Dobové závery

Dobový znalecký posudok uvádza[1]: Obviněná Olga Hepnarová netrpí žádnou duševní chorobou, která by měla vliv na její rozpoznávací a ovládací schopnosti ve vztahu k trestnému činu. Jsou u ní patrny pouze povahové odchylky,, odchylná skladba osobnosti (...) samotný čin provedla po dlouhodobé úvaze a cílevědomé přípravě, s plným vědomím jeho následků. Krátce před ním, během činu i po něm si počínala rozvážně (...), nejevila známek poruchy vědomí, jak vyplývá i z přesných a podrobných vzpomínek, ani nebyla pod vlivem bludů, halucinací nebo patické nálady.

Kvôli Olge Hepnarové bol počas vyšetrovania zvolaný rozsiahly odborný seminár, ktorý sa uzniesol: Z přítomných asi třiceti lékařů a psychologů nikdo nevyslovuje názor, že by u obviněné šlo o závažnou duševní poruchu, která by podmiňovala ztrátu nebo snížení ovládacích a rozpoznávacích schopností.[1]

Dobové závery neboli odborníkmi spochybnené ani v súčasnej dobe.

Súčasné hodnotenie

Na internete sa objavujú nepodložené špekulácie z radov laickej verejnosti, že Olga Hepnarová mala trpieť schizofréniou alebo Aspergerovým syndrómom.

Z informáciií o živote Olgy hepnarové vyplýva, že išlo o Syndróm týraného dieťaťa (CAN) [5].

Referencie

  1. ↑ 1,1 1,2 1,3 1,4 1,5 1,6 1,7 1,8 1,9 1,10 1,11 1,12 1,13 1,14 1,15 1,16 CÍLEK, Roman. Oprátka za osm mrtvých. Praha: MarieTum, 2014. ISBN 978-80-905165-6-4.
  2. ↑ Olga Hepnarová 30.6.1951 - 12.3.1975 - Jiná zjištění II. - Miroslav D.. Olga Hepnarová 30.6.1951 - 12.3.1975. Copyright © 2022 Pantharei.eStránky.cz [cit. 15.09.2022]. Dostupné online
  3. ↑ Olga Hepnarová 30.6.1951 - 12.3.1975 - Lékaři a Olga Hepnarová . Olga Hepnarová 30.6.1951 - 12.3.1975. Copyright © 2022 Pantharei.eStránky.cz [cit. 15.09.2022]. Dostupné online
  4. ↑ Spolužačka vražedkyně Hepnarové: Olga mě učila matiku! | Blesk.cz. [cit. 15.9.2022]. Dostupné online
  5. ↑ Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte – WikiSkripta. Dostupné online

Pozri aj

2023 - 2025, hepnarova.wiki
Obsah webu je určený k voľnému použitiu a nie je chránený autorským právom (ak sa v obsahu zachovajú referencie na prevzaté časti z iných zdrojov). Kopírovanie je odporúčané.