Ideológia Olgy Hepnarové
Tu sú popísané myšlienky Olgy Hepnarové, ktoré sa zachovali a ktoré vytvárajú dohromady istú formu ideológie.
Obsah
- 1 Odkaz rovnakým ľuďom ako je ona
- 2 O iných ľuďoch ako je ona
- 3 Zrušenie rodiny
- 4 Záujem o filozofiu
- 5 Záujem o odbornú literatúru
- 6 Ateizmus
- 7 Odmietnutie samovraždy ako zbabelosti
- 8 Pokus o rozšírenie svojej ideológie
- 9 Predstavy o založení organizácie
- 10 Boj proti nepriateľom
- 10.1 Odplata ako dôvod boja
- 10.2 Kto sú jej nepriatelia
- 10.3 Proti rodičom
- 10.4 Záznamy o svojich nepriateľoch
- 10.4.1 - V osobných poznámkach
- 10.4.2 - V dopisoch
- 11 Odkazy
- 11.5 Referencie
Odkaz rovnakým ľuďom ako je ona
Olga Hepnarová nikoho podobného ako ona nestretla, predpokladala však, že existujú.
O iných ľuďoch ako je ona
Zrušenie rodiny
"Olga prodala svou chatu a koupila si trabanta, jímž jezdila do zaměstnání a já se s ní občas svezla. Také se jednou autem vydala za svou matkou do chalupy na Náchodsko, což se mi hodilo, protože jsem se v Náchodě narodila a rodiče tam bydleli. Cestou mne však vyděsila svými názory. Zmínila jsem se o tom, že mám maminku i otce moc ráda, protože jsou hodní – a ona reagovala větou, že podle jejího mínění by všichni rodiče měli být povražděni a děti dány do svobodně vedených ústavů. Mluvila tak zvláštně, jako by byla v nějakém afektu, takže jsem raději řeč odvedla jinam." uviedla vo svedeckej výpovedi známa Olgy Hepnarové (Miroslava H.)[1]
Záujem o filozofiu
"Uvedete nějaké příklady?" opýtal sa vyšetrovateľ.
"Těch je mnoho a nevím, zda si vzpomenu na ty pravé. Albert Camus ve svém Cizinci mi třeba pomohl tím, když napsal, že sebevražda je omylem – že to není revolta, ale dezerce. Líbilo se mi, že hrdina Cizince pravdivě nechtěl nic předstírat, nebál se činů a na životě už nelpěl. Zaujala mne i postava v Sartrově povídce o Hérostratovi. Ten měl sice pravdu, ale chorobnou pravdu, protože nenáviděl lidi jako živočichy, ale přitom sám živočich byl. Hnusil se mu třeba zpocený zátylek muže před ním, zatímco sám se také potil. Ale za nějakého Hérostrata se nepovažuji… takhle si, prosím, má slova nevykládejte. Přečetla jsem i spisy Sigmunda Freuda, z básníků jsou mi blízcí Rilke, Nezval, Orten. Chápu životní postoje Franze Kafky…" odpovedala Olga Hepnarová. [1]Záujem o odbornú literatúru
(Matka Olgy Hepnarové) uvedla, že považovala za dost nenormální, že Olga velmi ráda a často četla knihy týkající se psychologie, psychiatrie, které si kupovala nebo vypůjčovala v knihovně (někdy dokonce i na matčin průkaz v lékařské knihovně), pokud četla jiné knihy, byly to převážně knihy s těžkým textem (antická literatura, Freud, Bible), čímž se odlišovala od svých vrstevníků.[2]
Ateizmus
Olga Hepnarová bola ateistka.
"Nevím, co si myslela, jak uvažovala, čemu věřila či nevěřila. Byli jsme organizováni v církvi československé, ale dle mého názoru to byl pouhý formalismus, a nepředpokládám tedy, že by sestra věřila v Boha. Nikdy jsme o tom spolu nehovořily, což je ale běžné, protože mladí či později dospívající lidé se většinou zabývají jinými záležitostmi." uviedla sestra Eva Hepnarová vo svojej svedeckej výpovedi. [1]
Odmietnutie samovraždy ako zbabelosti
"Uvedete nějaké příklady?" opýtal sa vyšetrovateľ.
"Těch je mnoho a nevím, zda si vzpomenu na ty pravé. Albert Camus ve svém Cizinci mi třeba pomohl tím, když napsal, že sebevražda je omylem – že to není revolta, ale dezerce. Líbilo se mi, že hrdina Cizince pravdivě nechtěl nic předstírat, nebál se činů a na životě už nelpěl. Zaujala mne i postava v Sartrově povídce o Hérostratovi. Ten měl sice pravdu, ale chorobnou pravdu, protože nenáviděl lidi jako živočichy, ale přitom sám živočich byl. Hnusil se mu třeba zpocený zátylek muže před ním, zatímco sám se také potil. Ale za nějakého Hérostrata se nepovažuji… takhle si, prosím, má slova nevykládejte. Přečetla jsem i spisy Sigmunda Freuda, z básníků jsou mi blízcí Rilke, Nezval, Orten. Chápu životní postoje Franze Kafky…" odpovedala Olga Hepnarová. [1]---
---
"Myšlenek na to, že si dříve nebo později vezmu život, jsem se už od školních let nikdy pořádně nezbavila a stále se střídaly s jinými úvahami. Ale právě v té poslední zimě, jejíž část jsem prožila za doslova zoufalých podmínek v Olešku, jsem si naprosto přesně uvědomila, že jsem zkrachovala ve všech směrech života. Byla jsem sama, sama všude, sama v Olešku, byla mi strašná zima, protože ta chatka se nedala vytopit, obtížně jsem se dostávala do práce a bála jsem se proto o zdroj příjmů k životu. A také jsem se za těchto podmínek musela vzdát večerního studia střední školy, které jsem v září na Vinohradech započala, a kde mi to zpočátku šlo. Cítila jsem se totálně vyřízená. Skleslá jsem bývala hlavně ráno, jen těžko jsem sbírala síly k tomu, abych se zvedla a vstala, někam šla, něco dělala. Ta apatie byla tak hrozná, že mi až bránila v pohybu, dokonce i k tomu, abych si došla na záchod, jsem se musela vysloveně nutit. A přitom jsem pořád věděla, že by stačila jedna jediná chvilka, aby… všechno naráz skončilo." odpovedala Olga Hepnarová.
"Vnímala jste tedy možnost sebevraždy jako návod k řešení své situace?" opýtal sa vyšetrovateľ.
"Nepochybně by sebevražda byla řešením, měla bych od všeho pokoj, ale ani zabít jsem se v té době nedokázala – tak mi bylo zle." odpovedala Olga Hepnarová.
"Jak jste se z tohoto stavu dostala?" opýtal sa vyšetrovateľ.
"Nedostala jsem se, jen to bylo občas o trochu únosnější. Stačilo třeba, aby nad Oleškem vyšlo slunce… ale to ne, to si vymýšlím. Prostě jsem to nějak zvládnout musela. Možná mi pomohly také myšlenky… ale ne, to ne." odpovedala Olga Hepnarová.
"Dopovězte to. Jaké myšlenky?" opýtal sa vyšetrovateľ.
"Na to, že ještě musím v životě něco vykonat." odpovedala Olga Hepnarová.
"Začít třeba běžně žít?" opýtal sa vyšetrovateľ.
"Ne, to byly jiné myšlenky." odpovedala Olga Hepnarová.
"Na pomstu?" opýtal sa vyšetrovateľ.
"Třeba." odpovedala Olga Hepnarová. [1]Pokus o rozšírenie svojej ideológie
Predstavy o založení organizácie
"Míváte při onanii nějaké představy?," opýtal sa vyšetrovateľ.
"Ano. Skoro vždy v těch představách vystupuji jako muž. Jako kdybych nebyla ráda v ženské roli. Stává se mi, že se v těch představách jaksi rozdvojuji. Jsem současně aktérem i pozorovatelem." povedala Olga Hepnarová.
"Objevuje se v těch vašich představách násilí?" opýtal sa vyšetrovateľ.
"Ne, nějaké sadistické násilí nebo týrání určitě ne, to mi není blízké. Spíš jde o jakousi nadvládu. Představuji si třeba, že jsem členem nějaké mocné organizace, stačí pak ukázat odznak a ta dívka se musí přede mnou svléknout a bez odporu se mi podrobit..." povedala Olga Hepnarová. [1]Boj proti nepriateľom
Odplata ako dôvod boja
Kto sú jej nepriatelia
Proti rodičom
"Nelitovala jste někdy rodiče, kteří se třeba ve vás zklamali a nenaplnila jste jejich představy?" opýtal sa vyšetrovateľ
"Ne. Oni mé představy o tom, jak by se měli rodiče chovat, nenaplňovali ani v nejmenším. Proto jsem je začala nenávidět."
"Hodně nenávidět?" opýtal sa vyšetrovateľ
"Nejvíc, jak to vůbec jde. Hlavně otce."
"Natolik, abyste uvažovala dokonce i o tom, že byste je mohla zabít?" opýtal sa vyšetrovateľ
"Ano, mockrát jsem o tom uvažovala. Ale nezabila jsem je proto, že bych pak nestačila zabít také jiné lidi, nepostihla bych všechny – bylo by to tedy nespravedlivé." [1]Záznamy o svojich nepriateľoch
Olga Hepnarová si pamätala útoky na seba, spätne sa k tomu v myšlienkach vracala a ukladala si o útočníkoch informácie.- V osobných poznámkach
V väzení na ňu nasadená informátorka referovala: Na cele si píše poznámky se jmény lidí, kteří jí ublížili, a ty prý předá vyšetřovateli. [4] Úmyslom bolo to zrejme zaniesť do spisu, ktorý pokladala za formu oznámenia svojich názorov spoločnosti.- V dopisoch
Tisíckrát jsem byla lynčována. Uvedu příklady:
– otcem Antonínem Hepnarem,
– vylákána do sprch a tam do krve zbita (Opařany 1965),
– skupinou známých i neznámých chlapců urážena a zkopána mezi nohy (11 let, na chodbě domu),
– na veřejné ulici zbita stejně starou dívkou (10 – 11 let, na Betlémském náměstí),
– v knihařské dílně tělesně napadena vedoucím s. Ch. (Cheb, 1969),
– xkrát verbálně nevybíravými slovy je mi dáváno na vědomí, že jsem ubožák, který nemá ve společnosti slušných lidí co dělat (podotýkám, že jsem byla vždycky zdravá, duševně i tělesně!!),
– xkrát mě kolemjdoucí míjí a plivají, někteří na zem, někteří po mně (na veřejné ulici, SSR),
– ve všech zaměstnáních jsem veřejně špiněna a pomlouvána, vysmívána, ponižována, snad kromě Pražských komunikací, kde se mnou jednají slušně – oficiálně. [1]Odkazy
Referencie
- ↑ 1,1 1,2 1,3 1,4 1,5 1,6 1,7 1,8 1,9 1,10 1,11 1,12 1,13 1,14 1,15 1,16 CÍLEK, Roman. Oprátka za osm mrtvých. Praha: MarieTum, 2014. ISBN 978-80-905165-6-4.
- ↑ Olga Hepnarová 30.6.1951 - 12.3.1975 - Jiná zjištění I. - Rodina a jiné. Copyright © 2022 Pantharei.eStránky.cz [cit. 15.09.2022]. Online: https://pantharei.estranky.cz/clanky/jina-zjisteni-i.---rodina-a-jine.html
- ↑ Olga Hepnarová 30.6.1951 - 12.3.1975 - Jiná zjištění II. - Miroslav D.. Olga Hepnarová 30.6.1951 - 12.3.1975. Copyright © 2022 Pantharei.eStránky.cz [cit. 15.09.2022]. Online: https://pantharei.estranky.cz/clanky/jina-zjisteni-ii.---miroslav-d..html
- ↑ Olga Hepnarová 30.6.1951 - 12.3.1975 - Ve vězení . Olga Hepnarová 30.6.1951 - 12.3.1975. Copyright © 2022 Pantharei.eStránky.cz [cit. 15.09.2022]. Online: https://pantharei.estranky.cz/clanky/ve-vezeni.html